Návrat ze Soči

Čtyři děti ze ZŠ u sv. Štěpána v Praze 2 bojovaly od 1. do 8. června 2018 v sočském Dagomysu v Rusku na 49. ročníku Mistrovství Ruska školních týmů s mezinárodní účastí – Bílá věž. Družstvo v startovní listině pojmenované Česko (které oficiálně na turnaji reprezentovalo) bylo nasazené na 42. místě. Cílem bylo, co nejvíce se přiblížit nasazení. Průměrné Elo získal tým hlavně díky Štěpánovi (2135, Karolína 1425, Jáchym 1250, Johanka 1070), obhájit jej, by tedy byl zcela jistě úspěch.

Turnaj, který má v Rusku a v postsovětských zemích obrovskou váhu a popularitu je pojmem i v mnoha okolních zemích. Letos se ho účastnilo 99 týmů, z toho 20 zahraničních. 79 ruských čtyřčlenných družstev si svou účast muselo vybojovat. Od začátku kvalifikačních bojů si zahrálo přes 50 000 dětí! To znamená, že se o finále pokoušelo více než 10 000 družstev. Prvním nasazeným byla čtveřice z Indie, s hráči zcela bez FIDE Ela přijeli např. Němci.

Náklady spojené se stravou a ubytováním v uzavřeném komplexu se čtyřhvězdičkovým hotelem, ve kterém se bydlelo i hrálo, hradil všem zúčastněným týmům pořadatel. Na nákladech se podílelo Ministerstvo školství Ruské federace spolu s Ministerstvem sportu Ruské federace. Jiný kraj, jiný mrav. Díky dohodě o podpoře vzájemných střetávání se mládežnických družstev z ČR a Ruska žádné z dětí neplatilo poplatek za jinak nákladné pořízení vstupních víz do Ruské federace.

Pro všechny byl připraven doprovodný šachový i nešachový program. K moři to bylo deset minut pěšky. Stačilo seběhnout po chodníčku k věži s výtahem na pláž. K dispozici nám byl vždy, když jsme o to projevili zájem, čtyřmi jazyky vybavený dobrovolník. V komplexu jsme si užívali bezplatně i bazény se slanou vodou a různá hřiště. V neděli se hrála simultánka na sto stolech s několika velmistry z Ruska (např. Morozevič, Naer). 

Podpory od ŠSČR se dostalo dvěma našim hráčům z listiny talentů – Štěpánovi a Karolíně. Ostatním na letenky přispěla městská část Praha 2. Z Prahy jsme odlétali již ve čtvrtek večer do Istanbulu. Hodinu po půlnoci jsme pokračovali krátkým půldruhahodinovým přeletem do Soči. Na letišti nás čekali pořadatelé a po připomenutí toho, co znamenají opravdové hranice (včetně prohlídky obsahu zavazadel), nás odvezli do hotelu. Závěrečná cesta trvala už jen hodinu, v pět ráno jsme se tedy ocitli na pokojích.

Celkově vyhrál tým Indie. Přestože v propozicích se uvádělo, že se má jednat o školní týmy sestavené z žáků jedné školy, složení toho indického pořadatelům nevadilo. Vzpomněl jsem si tak na dohady, zda a jak posílit ten náš. Za Indii přijel hrát 1. a 10. hráč světového žebříčku ročníku 2006 a mladší. Ten první, nejenže nechodí do stejné školy jako ti další (dokonce se jednalo o žáky tří různých škol ze tří různých měst), ale on už do školy nechodí vůbec. Prostě se věnuje profesionálně šachům. Na schůzce s pořadateli jsem si tak všiml jejich rozladění, když pochopili, že z mnoha zemí přijel spíše ten, kdo projevil zájem, než že by si svou účast musel vybojovat. To, že jsme byli u nás jediní, kdo se vůbec o soutěž zajímal, jsem se styděl říct.

Naši reportáž z prvních hracích dnů obsahuje úvodní článek. V dalších dnech se turnaj vyvíjel následovně:

V pondělí 4. 6. nás čekalo dvojkolo. Dopoledne jsme prohráli po boji 1,5:2,5 s exotickým soupeřem z Ruské republiky Tuva. Tuva se nachází na náhorní plošině na jižní Sibiři u hranic s Mongolskem. Po obědě jsme ale stejným poměrem vyhráli nad reprezentanty Chanty-Mansijského autonomního okruhu. Ve startovní listině byl každý z týmů zapsán pod názvem oblasti, ze které se kvalifikoval. Přestože se jednalo o jedno z mála zápasových vítězství, nakonec se děti právě s těmito soupeři nejvíce zkamarádily a podnikly i společný výlet.

V úterý se hrálo jen dopolední 5. kolo a v něm jsme narazili na jediného soupeře z předuralské (tedy té evropské) části Ruska.Na konec jsme se rozešli smírně 2:2, když spolu se Štěpánem poprvé vyhrál Jáchym.

Ve středu se znovu hrála dvě kola a ta nám přinesla nečekanou radost.Nejprve se povedlo i přes dramatické přerušení partie požárním poplachem (naštěstí se ukázalo, že jen cvičným) znovu remizovat s dalším exotickým soupeřem. S potomky z Číny vyhnaných Kalmyků usídlivších se na severním břehu Kaspického moře skončil zápas 2:2. Druhý bod přidala poprvé Johanka.Odpoledne (kdy už jsem se raději po dopolední zkušenosti neodvažoval z předsálí vzdálit, do hrací místnosti se po povoleném fotografování po skupinkách již vstoupit nesmělo) přišel triumf 3,5:0,5 s Permským krajem. Rázem jsme se ocitli na 24. místě.Pro nás by mohl býval turnaj skončit…

Jenže neskončil a realita se ukázala ve vší nahotě. V předposledním kole jsme potkali tým z Baškortostánu s hlavním městem Ufou a silnými vazbami na sousední Tatarstán. Prohráli jsme 0,5:3,5 a začal náš sešup tabulkou dolů. Vyhrát se nepovedlo ani po čtyřech hodinách Štěpánovi s Damirem Gafarovem, a jak se později ukázalo, tato remíza ho stála medaili.

Poslední kolo se hrálo v pátek již dopoledne a znovu přišla prohra, tentokráte alespoň s jednou výhrou 1:3, byť Karolína bojovala až do konce a opět téměř čtyři hodiny, na konec prohrála. Na závěr jsme dostali soupeře z největší dálky, že dál už to ani nešlo. Z Kamčatky. Naše cesta do místa konání byla někalikanásobně kratší.

I přesto, že závěr se nám úplně nevydařil (i když objektivně asi výsledek odpovídá realitě), lze počínání všech čtyř hráčů hodnotit kladně. Štěpán nepřijel s nijak přehnanými ambicemi a spíše nečekal, že obhájí své nasazení jako čtvrtý hráč celkově a třetí na první šachovnici. Nakonec jej až pomocné hodnocení odsoudilo na čtvrté místo mezi hráči na první desce. Odehrál solidní partie a znovu si ověřil (tentokráte bez podcenění), že Elo u hráčů z těchto končin příliš výpovědní hodnotu nemá. Jak jsme se při čekání dozvěděli, v Rusku není zvykem posílat hráče s nižším Elem (cca do 1500) na turnaje s dospělými, kde by si své „číslo“ mohli vylepšit. Jak se to mnohdy děje u nás.

Svůj křest ohněm si prožila Karolína. Její boj na druhé šachovnici byl opravdu nelehký, vždyť se jednalo o její první turnaj v zahraničí a největší její dosavadní zkušeností byl Ostravský koník. Pokud bychom vzali v potaz rating soupeřů s přihlédnutím k tomu národnímu, tak s výjimkou jednoho, se vždy jednalo o papírově silnější soupeře.

Ani Jáchym na třetí šachovnici nedostal nic zadarmo. Partie, které měl vyhrát, vyhrával a navíc přidal bod s papírově silnějším soupeřem. Pochybnost těchto úvah ale dokládá soupeř z posledního kola. FIDE Elo 1167 tedy soupeř k poražení. Jeho národní Elo? Mnohem vyšší,1754. Bohužel se ukázalo jako objektivnější a Jáchym si příliš nezahrál. A v kole druhém hrál s mistrem Evropy z Prahy z roku 2016 CM Pinginem s Elem 1967 (ročník 2008).

Zvláštní turnaj si zahrála Johanka. V Rusku (nebo alespoň na tomto turnaji) je to tak, že na poslední šachovnici hraje vždy dívka. Ať je silná jakkoliv. Ve druhém kole tak Johanka hrála proti vůbec nejsilnější člence družstva soupeře, WCM Garifllinou s Elem 2131 (ročník 2004), mistryní Ruska dívek do 15 let z letošního dubna. I přes neobjektivní sílu FIDE Ela byl průměr jejích soupeřek 1386 a to jej ještě kazila soupeřka ze sedmého kola bez mezinárodního ratingu. Podle toho národního by šlo o soupeře ještě silnější.

Na začátku turnaje probíhala ve stejném hotelu také konference ruské obdoby Šachů do škol. Byl jsem se podívat na dvou dopoledních částech (kam jsem byl pozván na schůzce vedoucích zahraničních účastníků). Z celkové atmosféry bylo patrné, že už jen účast na takové akci je velice prestižní a úroveň přednášek vysoká. Samozřejmostí bylo i rozdávání materiálů včetně právě zhlédnuté prezentace na CD nosiči nebo novinky úloh pro začátečníky v knižní podobě.

Co na závěr? Já osobně jsem rád, že jsme jeli. Děti si skvěle zahrály, a aniž by to bylo na úkor jejich hry, užily si spoustu i té nešachové zábavy. Poslední večer před odletem jsme se ještě zajeli podívat do Olympijského parku. Hráči se nenudili ani v komplexu Dagomys, kde se spřátelili s některými svými soupeři natolik, že s nimi trávili i volný čas. Ale co, ony vám to řeknou samy.

  1. Co se ti líbilo nejvíc?
  2. Co tě překvapilo?
  3. Co se ti nelíbilo?
  4. Jel/a bys znovu?

Štěpán:

  1. Obecná atmosféra v hotelu a park.
  2. Že v jídelně neměli hranolky…
  3. Nespalo se mi moc dobře a voda v bazénu byla slaná.
  4. Ano

Karolína:

  1. Výlet do Soči a "zpívající" fontána.
  2. Účast Slováků, myslela jsem si, že tam budou jen děti z Ruska a my.
  3. Že si mě chtěli nechat v Turecku:)) 
  4. Určitě, moc se mi tam líbilo a příště mi to půjde snad líp i nad šachovnicí. 

Jáchym:

  1. Nejvíc se mi líbilo, jak jsme hráli šachy.
  2. Že jsem porazil hráče, který měl FIDE Elo 1500.
  3. Nic takového nebylo.
  4. Ano.

Johanka:

  1. Mám hodně zážitků - kandidátů a nemůžu si vybrat, asi spadnu na čas (v časové tísni dodává, že procházky a výlety).
  2. Že jsme neskončili na ocásku a že v jídelně moc neměnili jídlo.
  3. Nelíbilo se mi, že voda v bazénu byla snad slanější než v moři.
  4. Ano.